V České republice žádnou aktivní sopku nemáme a přímo ohroženi tak nejsme, ale stačí si vzpomenout na situaci před pár lety, kdy kvůli jednomu „nevinnému“ výbuchu načas prakticky přestala fungovat letecká doprava nad Evropou.

Tektonické změny v zemské kůře, to jsou věci, které nemůžeme ovlivnit. Celé lidstvo tak třeba deset let může omezovat skleníkové plyny, ale pak se probudí jeden vulkán a veškeré naše snažení toliko pro hovado dobré jest, parafrázujeme-li slavný citát Komenského. A co teprve když se probudí supervulkány, jako je ten skrytý pod americkým národním parkem Yellowstone?

Cílem tohoto článku ovšem není strašit ani vytvářet nějaké katastrofické scénáře. Výbuchy sopek alespoň v dohledné minulosti zpravidla ovlivňovaly životy zpravidla regionálně, nikoliv globálně, a zdá se, že v dohledné budoucnosti by tomu tak mohlo zůstat. On život v blízkosti sopek navíc není jen nebezpečný, ale i krásný.

Například v okolí sicilské Etny se díky spadu sopečného popílku vytvořily unikátní podmínky pro pěstování vinné révy, ale i jiných zemědělských plodin. Takový popílek totiž významným způsobem zúrodňuje půdu.

Kousek vedle, v pevninské Itálii, se zase nachází sopka Vesuv, která roku 79 našeho letopočtu zasypala starověké město Pompeje. Jedná se asi o historicky nejznámější výbuch sopky, z něhož nejspíš tehdejší lidé radost neměli, ale podíváme-li se na to pozitivně, lépe zachované archeologické naleziště starověkého Říma nalezneme už snad jen v samotném (městě) Římě a okolí.

K dalším významným erupcím patří erupce kráteru Perboewatan v místě dnešního ostrova Anak Krakatau v Indonésii v roce 1883. Zde došlo k několika výbuchům, které zapříčinily smrt 36 tisíc lidí a zánik 165 měst a vesnic. Dalších 132 sídel bylo vážně poškozeno. Průměrná roční teplota na planetě Zemi se prý podle odhadů po erupci snížila o 1,2 stupně Celsia. A přímým důsledkem bylo také několik fází vln tsunami, vysokých až 30 metrů.

Oklikou se vracíme k začátku tohoto článku. Jak jste nejspíš správně uhádli, hovořili jsme zde o výbuchu sopky Eyjafjallajökull na Islandu v roce 2010. Island se právě kvůli sopkám nachází v poměrně neklidné oblasti – například ostrůvek Surtsey v jeho blízkosti, známý svými nezaměnitelnými obyvateli, ptáky papuchalky, vznikl až v roce 1963 právě sopečnou činností. A jeho fauna a flóra je nyní tak unikátní, že je celý ostrov zapsán v seznamu světového dědictví UNESCO.

  Dalším pozitivem sopečné aktivity je v podstatě bezplatná geotermální energie (čehož využívá především zmíněný Island, nacházející se těsně pod severním polárním kruhem), která je využívána jak v energetice, tak v termálních koupalištích, která stejně jako další „sekundární projev“ seismické aktivity, gejzíry, výrazně přispívají k růstu turismu.

 To bylo donedávna považováno za pozitivní jev, ovšem právě Island je jednou ze zemí, které v posledních letech nadměrnou turistikou spíše trpí. Sopky jsou pak také jedním z turistických taháků třeba na Havajských ostrovech.

O tom jaká jsou pozitiva a negativa života v blízkosti sopek se dozvíte více v dokumentu Život se sopkami, který uvede v premiéře Viasat Nature 3. června od 21.00 hod.

www.viasatnature.cz